VAIRÁGJA aneb Let it be

Vairágja (anglicky většinou dispassion, detachment, renunciation). Já do češtiny tenhle termín tentokrát překládám jako indiference.

Vi-rága, od-rágování: 

rága jako to, co něco chce, touží, žene se za jedním a považuje je za lepší, než druhé, rozlišuje, diskriminuje (z lat. discriminare, rozlišovat, rozdělovat).

VI-rága je naproti tomu stav prostý rágy, stav bez zuřivé činnosti, stav uvolněný, odevzdaný ne apaticky, ale s vědomím přesažnosti "vyššího principu", zcela nezávislého na naší usilovné praxi. 

Rága, která rozlišuje, diferencuje, rága z kořene randž - zabarvovat, a tak neukazovat jasně, je v tomto stavu ovládnuta úplnou vydaností, vzdáním se tužby nejen po věcech a aktivitách, ale především po plodech vlastních činů (Bhagavadgítá 2.47, 4.14). Je to radostné svěření výsledků do rukou vesmírného řádu a na jeho základě vykonávaná uvolněná, bezprostřední činnost. Jógí nejedná konceptuálně, ritualisticky, ale intuitivně. 

Když se ptali Chogyam Trungpa Rinpočheho, jednoho z velikých učitelů, kteří přinesli tibetský buddhismus na Západ, odkud čerpá nové poznání po smrti svého mistra, odpověděl jim:

"Mým učitelem jsou situace."

V embryologii znamená indiference "nerozlišenost", "schopnost rozličného vývoje"  - a právě takový je i smysl vairágji: nevyhraněnost, ne-před-určenost, neplánovanost, uvolněnost, bohorovný nezájem, který neopovrhuje, ale s radostí se vzdává zatuhlých tendencí, které přinášejí jedině trápení. Díky tomu objímá celou šíři možností, nic najednou není překážka, nic nám nemůže ublížit, protože není o co přijít - všeho jsme se vzdali. Ber, co je (santóša - YS II.42), dělej, co je nutné (Bhagavadgítá 3.35).

Šrí T. Krišnamáčárja říkával, že kvalita realizace jógího nebo jóginí se pozná podle míry jejich vairágji. Ještě ke konci života (dožil se více, než 100 let!) tento veliký jógí a oddaný Višnua usiloval o nejvyšší formu odpoutanosti, v níž se úplně stírá hranice mezi "mým" (svajana) a "cizím" (parajana) i na té nejjemnější úrovni, ve vztahu k vlastním dětem. Jejich sjednocení je finální bhagavad-sambandha - skutečné, ničím nezastíněné společenství, obecenství (communio) s B-hem.

Člověk snadno zapomíná na všechny problémy, když se do středu jeho zájmu náhle dostane nový objekt touhy: tak oblbujeme dítě dudlíkem, blbou náladu nakupováním, smutek objetím. Nový objekt přitom není důležitý sám o sobě - jde o radikální změnu perspektivy, kterou prostředkuje. Jednou z nejvyšších metod jógy je úplná indiference (upékša) vůči (zdánlivé) nutnosti spoluprožívat a osobně se podílet na zkušenosti radostí a strastí těla a mysli. Není to samoúčelný cíl - čistá zkušenost svědka (buddhi, nejsattvičtější části naší mysli) v nás otevírá prostor, do kterého se může vlít energie absolutního vědomí. Drop the body and mind, říká Dógen, patriarcha japonského sótó zenu. Pust tělo i mysl. O tom, co objevíš, už ani nemá smysl mluvit slovy.

(vairágja v kontextu krijá jógy (YS II.1) podle G. Feuersteina - "Yoga Sutra of Patanjali", 1989)

Přese všechno řečené je ale i klasická vairágja ještě stále v jistém smyslu schopností, vypracovatelnou volním úsilím: dokonalost v praxi odpoutanosti je um, umění (vašíkára - YS I.15). To je apara-vairágja (a-para, ne-para, tedy ne-nejvyšší) odpoutanost, která je kontrolovaná, vytrénovaná posilováním vhodných samskár.

Nesmíme si ji ale plést s pouhou absencí objektů připoutanosti. Vairágja, jak správně připomínají komentátoři Jógasúter, je tipem vztahu, který se nemění, ať jsou předměty potenciální touhy přítomné, nebo ne. 

Někdy si totiž myslíme, že jsme dosáhli klidu a vyrovnanosti jen proto, že nás život ve skutečnosti nikdy nevystavil nutnosti čelit situacím a stavům, vyvolávajícím reakce, za něž si troufáme odsuzovat ostatní. Možná je to dobrá karma, ale možná jsme prostě jen měli štěstí a neskončili bez střechy nad hlavou, hladoví nebo zapřažení do nekonečně nesmyslného pracovního procesu či s puškou v ruce, tváří v tvář jiným bytostem, zaplaveným nenávistí. Skutečná vairágja, dokonale zvládnuté umění odpoutanosti, totiž zůstává klidná za jakýchkoliv životních okolností. 

Tak, jak je v józe zvykem, neprobíhá žádná skutečná praxe na úrovní objektů (noema), ale vztahu k nim (noesis). Praktikovat vairágju neznamená zbavit se předmětů, utéct od světa, ale naopak najít dostatečnou odvahu přicházet s těmito objekty a situacemi světa do každodenního kontaktu s novým postojem. Mluvit s vairágjou, jíst s vairágjou, cvičit s vairágjou... Jedině tak se jóga přesune ze sféry představ a konceptů až do morku našich kostí a (a to je nejdůležitější) do srdce.

Apara-vairágja z YS I.15 se ještě nedovede vzdát sebe samé.

Para-vairágja (para, nejvyšší, přesažná - YS I.16) je potom prakticky totožná s cílem celé jógové praxe, niródhou (YS I.2), kaivaljou (YS I.51). Je to "oblak dharmy" (YS.29), neomezený zdroj pravdy, z něhož prší samovolné, svobodné poznání a uskutečnění. 

Úplná odpoutanost je odpoutáním (vi-bandha, vi-jóga) puruši od prakriti. Jako když převozník odváže loď od mola (to je praxe - abhjása) a postrčí ji nohou do proudu (to je vairágja, která vede k vyvstání nirodha-samskár - YS I.50 -, které samy od sebe rozpouštějí jakékoliv objevující se myšlenky a tendence), tak puruša postupně opouští prakriti. Když převozník v poslední chvíli naskočí na loď, vzdává se konečně úplně pevniny, prakriti. Puruša spočívá sám v sobě (YS I.3), "ve své vlastní lodi", bez jakéhokoliv kontaktu s pevným břehem hmoty. To neznamená, že už se na něj nikdy nevrátí - právě naopak; proud ho ještě mnohokrát silou své vlastní dynamiky zanese zpátky na pevninu. Zkušenost úplné odpoutanosti, naprosté nezávislosti na projeveném světě, na prakriti, už bude ale jógího či jóginí provázet jako cejch vypálený do srdce.

"Pokud vám záleží na kariéře, rodině, penězích a smyslovém uspokojení, dejte si pozor - nechoďte dolů k řece Jamuně, kde v hájku hraje krásně na flétnu modrý pastýř Krišna. Jak jeho písničku jednou uslyšíte, už vám žádná jiná nebude nikdy stačit," varují uctívači Boha v podobě Krišny. Podobně bychom mohli říct i o cestě Pataňdžaliho jógy: "Pokud si chcete udržet své představy o světě a lidech,  pokud si ceníte svého postavení a místa, které jste si vydobyli, pokud se cítíte být svým jménem, tělem a myšlenkami, potom se mějte na pozoru. Jestli ale toužíte po poznání nejvyšší Pravdy a Lásky a pokud vám nepřijdou ta slova jako pouhé ideály přestárlých snílků, dejte se po cestě jógy. Jednou, dříve či později, najdete, co hledáte."

Good luck.