JÓGA A SVOBODA aneb K čemu je dobrá teorie
Princip svobody netkví v tom, že si děláme, co chceme, ale že uskutečňujeme své lidství v socio-kulturních mezích, do nichž nám bylo dáno se narodit nebo které jsme si sami vybrali.
Svoboda se vždycky děje jedině v mezích řádu: smyslem řádu přitom není omezovat, ale poskytovat bezpečný prostor pro realizaci svobody. Forma na bábovku nechce omezovat kuchařovu kreativitu, ale umožnit vznik bábovky vůbec. Vnější podmínky jsou v tomto chápání svobody sekundární právě proto, že představují řád/pole realizace. To, co je realizováno, je svoboda.
Abychom mohli pěstovat rajčata, musíme mít nejdřív záhonek, do kterého je zasadíme. Jóga je kultivací pole a sázením semínek svobody. Jóga je aplikací správného pochopení karmanového zákona příčiny a následku, uvědomění si skutečnosti, že sklidíme přesně to, co zasejeme. Jógová teorie a studium spisů (YS II.44) nám ukazuje pozemek, na němž máme začít pěstovat, pozemek našeho těla a mysli. Musíme pochopit, co je k dispozici, naučit se vnímat vlastní aktuální kapacitu, přiznat si omezenost lidské tělesnosti i vědomí a současně objevit šíři jejich možného využití. Klíčem je, jako obvykle, radikální upřímnost. Teprve až když pochopíme vlastní východiska, můžeme začít s obděláváním pole, s procesem jógy, který je, podle Šrí T. Krišnamáčárji, "nahrazováním špatných zvyků (samskár) těmi dobrými" (YS II.41) nebo také zeslabováním vlivu radžasických a tamasických tendencí těla a mysli a posilováním těch jasných, čistých, sattvických, tendencí "transparentních", průsvitných v tom smyslu, že nic neskrývají, jsou jaké jsou ve svém vlastním bytí, nemají žádný postranní úmysl něco získat (radžas - rága YS II.7) nebo se něčeho zbavit, vyhnout se tomu (tamas - dvéša YS II.8).
Sattva ovšem není konečným cílem jógy. Myslet si, že za absolutní čistotu těla i mysli už nelze jít, znamená ustrnout na posledním schodku před uskutečněním finálního osvobození (YS I.19). Posilování sattvického elementu je nejzazším prostředkem, na němž se vůbec můžeme jako vtělené bytosti podílet: sattva nás dostane na nejvyšší bod horské dráhy. Zbytek, samospád do prostoru čirého vědomí, B-ha, puruši, už je zcela mimo naši kontrolu. Jógová svoboda, kaivalja, není svobodou antropocentrickou, není to "svoboda k", ale "svoboda od", svoboda od podmíněných stavů naší mysli, od slepé ponořenosti do světa, od činů škodlivých pro nás i druhé, činů, které z této slepoty (avidjá - a-vidjá, ne-vidění, ne-vědění YS II.5) vyrůstají.
Kdo sází lásku, soucit, vyrovnanost a respekt k druhým (YS I.33) a současně pěstuje praxi, studium a pokoru (YS II.1), ten nakonec sklidí skutečnou, nepodmíněnou a jedinečnou svobodu.
Svoboda se vždycky děje jedině v mezích řádu: smyslem řádu přitom není omezovat, ale poskytovat bezpečný prostor pro realizaci svobody. Forma na bábovku nechce omezovat kuchařovu kreativitu, ale umožnit vznik bábovky vůbec. Vnější podmínky jsou v tomto chápání svobody sekundární právě proto, že představují řád/pole realizace. To, co je realizováno, je svoboda.
Abychom mohli pěstovat rajčata, musíme mít nejdřív záhonek, do kterého je zasadíme. Jóga je kultivací pole a sázením semínek svobody. Jóga je aplikací správného pochopení karmanového zákona příčiny a následku, uvědomění si skutečnosti, že sklidíme přesně to, co zasejeme. Jógová teorie a studium spisů (YS II.44) nám ukazuje pozemek, na němž máme začít pěstovat, pozemek našeho těla a mysli. Musíme pochopit, co je k dispozici, naučit se vnímat vlastní aktuální kapacitu, přiznat si omezenost lidské tělesnosti i vědomí a současně objevit šíři jejich možného využití. Klíčem je, jako obvykle, radikální upřímnost. Teprve až když pochopíme vlastní východiska, můžeme začít s obděláváním pole, s procesem jógy, který je, podle Šrí T. Krišnamáčárji, "nahrazováním špatných zvyků (samskár) těmi dobrými" (YS II.41) nebo také zeslabováním vlivu radžasických a tamasických tendencí těla a mysli a posilováním těch jasných, čistých, sattvických, tendencí "transparentních", průsvitných v tom smyslu, že nic neskrývají, jsou jaké jsou ve svém vlastním bytí, nemají žádný postranní úmysl něco získat (radžas - rága YS II.7) nebo se něčeho zbavit, vyhnout se tomu (tamas - dvéša YS II.8).
Sattva ovšem není konečným cílem jógy. Myslet si, že za absolutní čistotu těla i mysli už nelze jít, znamená ustrnout na posledním schodku před uskutečněním finálního osvobození (YS I.19). Posilování sattvického elementu je nejzazším prostředkem, na němž se vůbec můžeme jako vtělené bytosti podílet: sattva nás dostane na nejvyšší bod horské dráhy. Zbytek, samospád do prostoru čirého vědomí, B-ha, puruši, už je zcela mimo naši kontrolu. Jógová svoboda, kaivalja, není svobodou antropocentrickou, není to "svoboda k", ale "svoboda od", svoboda od podmíněných stavů naší mysli, od slepé ponořenosti do světa, od činů škodlivých pro nás i druhé, činů, které z této slepoty (avidjá - a-vidjá, ne-vidění, ne-vědění YS II.5) vyrůstají.
Kdo sází lásku, soucit, vyrovnanost a respekt k druhým (YS I.33) a současně pěstuje praxi, studium a pokoru (YS II.1), ten nakonec sklidí skutečnou, nepodmíněnou a jedinečnou svobodu.
Komentáře