Život je dukha

Celá teorie karmanového zákona a reinkarnace, stejně jako představy o nebi, peklu, očistci, spravedlivém trestu za hříchy a nevyzpytatelné Boží vůli, jsou jen nepříliš invenční intelektuální pokusy racionalizovat něco, co racionalizovat nelze: nespravedlnost života, trápení, bolest, křivdy, chudobu, nemoc a smrt. Žádná hypotéza, ať už východní nebo západní, idealistická nebo materialistická, vědecká nebo duchovní, nás nezbaví nevyhnutelné nutnosti čelit životu, čelit zklamání, čelit neuspokojitelnosti neustálé, živelné touhy po činnosti, nesmyslnosti, tíze. To je skutečný podklad celého bytí: ne svobodná vůle, pro níž jsou otevřené všechny dveře, celé spektrum možností, které svět jako veliké hřiště nabízí, ale bolest, nevyléčitelná bolest, zurčící pod povrchem každé zkušenosti, každého setkání, každého zisku, každé radosti, každého uspokojení. Bolest, kterou lze přehlížet, ale které se nelze vyhnout. To je duhkha. 

Není to nihilismus. Žádná sugerovaná negativita, žádné odmítání života, natož hmoty, žádný apriorní pesimismus. Naopak - je to vůbec to první, co člověk, upřímně hledající, znechucený teoriemi, filosofiemi a náboženskými pseudopravdami jasně uvidí. To, co poprvé zahlédneme z opravdové skutečnosti, je právě její strašlivá tíha. 

Pokud vám to pořád přijde jako zbytečné malování čerta na zeď, zajeďte si na prázdniny třeba do Kalkaty. Až pochopíte, že na světě chcípá hlady víc lidí, než kolik jich umí číst, možná vůbec poprvé na vlastní kůži zažijete ledový dotyk samsáry. 

Buddha, Ježíš ani Pataňdžali nepřišli proto, aby nás podporovali ve vytváření košatých metafyzikálních teorií a teologických spekulací. Když se Buddhy Šákjamuniho ptali na minulé a budoucí životy, řekl jim: "Neřešte voloviny, sklapněte, sedněte si na prdel a začněte praktikovat."

Život je duhkha. Dukham eva sarvam. První zpráva každého z velikých duchovních učitelů, první krutý a životně nutný vhled do podstaty věcí. Současně ale pravda, u níž se nesmíme zastavit. 

Druhé a třetí ze čtyř velikých buddhistických zjištění zní: Tvoje trápení má příčinu. A vede z něj cesta ven.

Nestačí naříkat, nestačí pasivně přijmout útrpnost života, tíhu nutnosti žít v těle a mysli, zkusit to nějak vydržet, doklepat těch pár desítek zbývajících let a moc se nekoukat na tu mizérii všude kolem. To by byla slepá ulička (YS II.8). Je potřeba podívat se jasně a bez předsudků na příčinu toho všeho, uvědomit a z-vědomit ji, připustit si ji, poznat - a nakonec překročit.

"Když mám v rameni zabodnutej šíp, neptám se, kdo mi ho tam střelil, jestli je dřevo jasan nebo dub a jestli má na konci letky z husího nebo kachního peří," říká Buddha. "Místo toho ho vezmu a vytáhnu ho ven."

Nestačí vědět, že polykáme jed. Je třeba s tím přestat (YS II.16). 

Jak?

To už je dar učení velikých historických učitelů a mudrců i těch, které máme to štěstí stále potkávat i dnes. Nejen v Indii. Nejen na Východě, ale možná ve vaší vlastní ulici. Možná vás dnes prodavačka v Tescu naučí víc, než co jste pochopili během let nošení rudrakši a fetování aromaterapií. 

Možná všechno není tak, jak jste si mysleli.

Možná vás nové legíny nezachrání.

Možná jsme všichni dost zásadně v háji.

Nebraňme se a nebojme vidět věci tak, jak se doopravdy mají. Vůbec to není příjemné. Ale jiná cesta k pochopení a uskutečnění idéálů jógového učení prostě nevede.

Go to the places that scare you.

Howgh!