Ásany jsou celá jóga

Ásany jsou celá jóga. 

Wadafaq?!

Zdánlivě to protiřečí všemu, co jsem doteď o józe napsal. Na rozdíl od filosofie se ale cvičení ásan odehrává ve sféře mimo jazyk, mimo teoretizování, mimo dojemné sebereflektivní vhledy ze čtení, které se ale během chvíle vypaří jako pára nad hrncem, protože nemají žádný pevný, zkušenostní základ.

Přemýšlí surfař na vrcholku vlny, jestli se na prkně jezdilo nejdřív na břiše nebo vestoje a jestli to začalo až v 18. století, kdy psal James

Cook o prvních surfařích, nebo už tisíc let předtím, a jak že se vlastně jmenoval ten úplně první domorodý surfař a seslal prkno lidem bůh bouře

nebo mořeblablabla?

Přední česká slacklinerka Anna Hanuš Kuchařová mluví o momentech radikální upřímnosti a otevřenosti, které jedině umožňují uvolněné (vairágja) úsilí (abhjása) nutné pro chůzi přes kilometrové údolí po pár čísel široké lajně. Momenty singularity, kdy se rozbouřená mysl rozpíjí do absolutní zkušenosti těla, stabilita, kterou nemá mysl naprosto pod kontrolou, napojení na intuitivitu, spontaneitu hmoty.

Vyprávěl jednou Jarda Dušek: "Přijde běloch do pralesa a ptá se indiána: ´Umíš ulovit rybu?´ Indián nechápe otázku, zmateně se rozhlíží kolem sebe

a nakonec odpovídá: ´Ne!´ Běloch odejde, indián vezme oštěp, jde k potoku a během půl minuty uloví dvě ryby na oběd.

Překážkou naší praxe a pochopení nejsou slabé svaly, špatná koordinace nebo hluk z ulice, ale ztuhlé, zvápenatělé tendence, představy, obavy a touhy.

Zkusili jste někdy udělat utthita hasta pádángušthásanu a myslet přitom na to, co budete mít k obědu? 

Nebo se vyhoupnout do pinča majúrásany a vydržet v ní, zatímco si opakujete: "Doprdele doprdele teď spadnu!" ?

Fyzická praxe jde za myšlenky, prořezává se jimi jako blánou, která nám brání postoupit dál. Mysl není důležitější, než tělo. Ve skutečnosti to,

čemu říkáme "tělo", vůbec neznáme, nejsme v něm. Jsme vtělení, ale nechápeme to, nežijeme tak, a proto si v myšlenkách neustále vytváříme

objektivující představy o tom, co by mělo a nemělo být tak a tak. To nejsou myšlenky těla! Tělo je v pořádku právě tak, jak je. Nepotřebuje nic

navíc, nepotřebuje si představovat sama sebe jinak, než jaké je. Když se napojíme na tuto tělesnou moudrost, kterou potlačujeme falešným životem v myšlenkách, dostane se nám obrovského pochopení. Právě k tomu slouží ásany. Jakou roli ale potom hraje celá jógová filosofie, všechny ty poučky, systematizace, stupně realizace?

Když cvičíte ásany, zapomeňte na všechno.

Na zbytek dne je tu Pataňdžali. 

Ve chvíli, kdy začněte přemýšlet, zařaďte své myšlenky do systému, vzpomeňte si na Jógasútry a jednejte podle rad, které vám poskytují.

Když ale cvičíte, jste v posvátném prostoru, v chrámu vlastního těla (J 2,21), v místech, která jdou za slova a za všechny svaté texty. Jógasútry jsou jako ukazatel, směrovka, kudy jít. Když ale vykročíte po cestě, ukazatel už nepotřebujete - prostě jdete. Stejně tak je třeba přistupovat k praxi ásan.

Jaké je poučení z Jardova příběhu o indiánovi, který neuměl chytat ryby? Když cvičíte, cvičte. Když necvičíte, nemluvte o tom. 

Jeden zenový mnich si připravoval podklady pro přednášku o buddhismu. Když ale vyšel ven před shromáždění, vítr mu vytrhl papíry z rukou a rozfoukal je po okolních stromech. Mnich pokrčil rameny a prohlásil k napjatému davu: "Když mám hlad, jím. Když jsem ospalý, spím."

Ásany jsou celá jóga. Pokud je právě děláte.