SAMSKÁRY aneb Jak na špatné myšlenky

Samskára (neplést se samsárou, cyklem znovuzrození) je karmický otisk, který se projevuje v našem myšlení, mluvení a jednání jako zvyk. 

Mentální imprese, im-prese, v-tisk, zářez, brázda, vyhloubená v půdě naší mysli, kterou posléze přirozeně tečou řeky a potůčky našeho života. Proč hloubit jiná koryta, když těmi starými protéká proud tak bez obtíží? Proč měnit své zvyky, když právě zvyky nás dělají těmi, kdo jsme, umožňují nám proplouvat životem bez zásadní nutnosti reflexe?

Pataňdžali ale říká jasně: neprospěšné samskáry, naše vryté tendence, nabrané v minulosti, je třeba

1/ nahradit těmi prospěšnými, sattvickými

2/ vyhladit vůbec.

V konečném stádiu tak jógí zcela srovná ornou půdu mysli, vyhladí všechny samskárické brázdy a udusá pole natolik, že všechny pokusy o vytvoření nových zatuhlých tendencí protečou přes zpevněnou mysl jako liják po asfaltce.

K takové úrovni máme ale všichni ještě daleko.

Kultivovat sattvu, prospěšné myšlenky, znamená v první a hlavní fázi jít proti (agere contra) podvědomým tendencím, zvykům a drobným každodenním rituálům. Zatímco radžas je to, co je "na začátku příjemné, ale na konci přináší trápení", sattva naopak působí "ze začátku jako trápení, nakonec ale přináší štěstí". Nejde o trápení ve smyslu sebetrýznění, ale v obrat (metanoia) od neprospěšných způsobů, jimiž automaticky řešíme určité situace, reagujeme, konverzujeme. Pro začátek úplně postačí soustředit se na řeč: přestat si stěžovat, nadávat, soudit, pomlouvat a mluvit příliš zbrkle, bez rozmyslu.

Kultivovat sattvu znamená (obzvlášť ze začátku) jednoduše dělat to, do čeho se nám nechce, a dělat to hned - nic neodkládat, nevymlouvat se, nehledat důvody, proč něco nejde. Tamas je hledáním důvodu, proč ne, sattva je hledáním způsobu, jak ano. To, co dnes přehlížíš, je právě to, co se ti zítra zakousne do zad.

To, co je nepříjemné na praxi sattvy, je právě rozlamování zvykových tendencí - samskár. A přesně toho je nám nejvíce třeba.

Co když se ale neustále vynořují nové a nové negativní myšlenky? Co když má mysl neustále tendenci převalovat sem a tam neprospěšné představy?

"Když se objeví negativní myšlení, kultivuj opak," říká doslova Pataňdžali (YS II.33). Co to ale znamená? Totéž, co agere contra (viz výše) svatého Ignáce z Loyoly: protože hrozí, že by negativní myšlenka získala takovou sílu, že bychom se s ní nakonec stotožnili, je lepší hned na jejím počátku začít myslet na pravý opak. Když se přistihneme, že někoho posuzujeme, někým pohrdáme, měli bychom mu naopak okamžitě popřát všechno nejlepší a nechat ho jít si vlastní cestou atd.

Je to svého druhu autosugesce, a tak z hlediska nejvyšší mety jógy cosi stále příliš strojeného, konceptuálního. Pro většinu z nás, kteří - jak si musíme přiznat - mají sotva dostatek vůle na to se každé ráno zvednout a jít si zacvičit, představuje ale tzv. pratipakša-bhávana (kultivace opačných myšlenek - YS II.33-34) nejlepší způsob, jak zasévat do mysli-čitty sattvické myšlenky namísto opečovávání těch tamasických, negativních. Nakonec, když prospěšné myšlenky začnou v čittě převažovat, nebude už potřeba vynakládat tolik úsilí - sattvické představy budou automaticky nahrazovat ty negativní a stanou se nám novou přirozeností. 

Negativní myšlenky nejsou problém, říká Pataňdžali. Nemyslete si, že se neobjeví. Objeví se, protože jsou přirozeným důsledkem minulých samskár. Týká se to každého, i toho nejosvícenějšího. Sám Buddha Gautama byl občas tak naštvaný na vlastní žáky a jejich tupost, že se musel uchylovat do opuštěných lesů (kde podle legend meditoval s naštvaným slonem, podobně zklamaným blbostí vlastního stáda).

To, co se objevuje, je v pořádku. Co je třeba mít pod kontrolou, je náš vztah k tomu, co se objevuje.

Na jednu stranu jsou tedy samskáry, podmíněné vzorce a tendence, právě tím, co nás svazuje, omezuje, co nás neustále dostává do situací, ve kterých si nevíme rady a v nichž se trápíme. Na druhou stranu ale představují z hlediska jógové praxe úžasné prostředky, jak transformovat náš život a dovést ho blíže k autentičnosti. Jóga nás učí, že naše mysl je tvárná, že koryta samskár lze odvádět jinam, zasypávat a hloubit nová, vedoucí lepším směrem.

Jamy a nijamy, etické principy Pataňdžaliho aštánga jógy (YS II.30, 32), nejsou vposled předpokladem pro praxi, ale jejím výsledkem. Jedině praxí pratipakša-bhávany (kultivace prospěšných myšlenek) mohou vyvstat stavy a postoje mysli, které označujeme za etické. Mysleme na to, až se budeme zase příště pokoušet někomu něco vnucovat.

Využijme každé, i té nejnepatrnější šance k očištění, příležitosti být lepší, zachovat se tentokrát ne ve jménu vlastního prospěchu, ale s jasným vědomím, že jakýkoliv projev negativity se nakonec obrátí proti nám samým.

Vůbec nejde o přetvářku, o přehnaný optimismus za každou cenu - vždyť "optimální" znamená konec konců "nejlepší". A to nejlepší není vždycky zdaleka to nejpříjemnější. 

Zkusme občas "nastavit druhou tvář" (Mt 5,39-40) a zkusit pochopit motivace toho, kdo nám ubližuje (Lk 6,27), aniž bychom ho již předem odsuzovali. Možná zjistíme, že porozumění, které se v nás otevře, bude právě tou cestou, skrze níž začne proudit léčivé, uzdravující světlo sattvy. A toho je nám všem zatraceně třeba.