...muška jenom zlatá!

Když čas od času vystupuje Dalajlama na Západě a chce, aby mu rozuměli i náboženstvím a spiritualitou nepolíbení posluchači, začíná, aby je nevystrašil, vždycky stejně: "Každý touží po štěstí..."

Jenže co je štěstí? Už od jógové školky ví každý dobře, že štěstí neleží ani v myšlenkách, ani ve vlastnění věcí, ani v činnostech, kterými vyplňujeme svůj čas. Štěstí není v objektech (YS II.7). Je ve vztahu. 

Skutečné štěstí (anuttama-sukha) znamená vidět, jak se věci opravdu mají (buddhisté tomu říkají dharma). 

Když se ptali A. G. Mohana, který studoval s Krišnamáčárjou desítky let, zda byl jeho učitel šťastný, odpověděl: "O štěstí mluvit nemůžu. Ale určitě byl spokojený."

Cesta ke štěstí i plody jeho dosažení se projevují stejně: jako spokojenost. Jen ten, kdo je spokojený s tím, co je a co má, může zahlédnout příčinu své spokojenosti. Jen ten, kdo uviděl příčinu spokojenosti, může být opravdu spokojený (anuttama-sukha - YS II.42).

(spokojený A. G. Mohan se svou ženou)

Santóša neznamená spokojit se s málem, ale uvědomit si, že to, co je právě teď, je vše. Rozpoznat toto vše v každém okamžiku, čerpat z něj sílu a inspiraci - to je santóša.

"Štěstí" (sukha), které si obvykle představujeme, pramení z uspokojování potřeb a má krátkého trvání. Popravdě trvá jen do té chvíle, než jsou potřeby uspokojeny - pak nám uniká, proklouzává mezi prsty a lepí se zase na nový objekt zájmu. Je jako odraz slunce na sklenici: můžeme nakoupit všechny sklenice světa, ale slunce tím nezískáme. Naše touha po věcech, činnostech a situacích je jen matným, zmenšeným a karikovaným odrazem hlubší touhy po uspokojení, u-pokojení touhy po poznání Pravdy, po purušovi, po Bohu. 

Jedině santóša, nepodmíněná spokojenost, která bere, co je, a dělá, co je nutné, nás může přiblížit původnímu slunci, zdroji naší duše. 

Co potřebuje ta/ten, kdo nic nepotřebuje? 

Je tajemným a dobře známým mystickým pravidlem vesmíru, že každý, kdo se vzdá touhy, dostane všechno, po čem kdy toužil - a ještě sedmsetkrát tolik! Každý, kdo je pevně ukotven v santóše a kdo klidně spočívá v plnosti okamžiku, zažije dříve nebo později transcendentální "péči", bude o něj dobře postaráno a nic mu nebude chybět. 

Všechno přitom záleží jen v jediném odvážném kroku: ne chtít méně, ale nechtít víc. 

Pokud máš všeho dost, co by ti ještě mohlo chybět?