VÝZNAM ÁSANOVÉ PRAXE

Cílem ásan je zapomenout na tělo a stát se dechem. Cílem pránájámy je zapomenout na dech a stát se myslí. Cílem pratjáháry je zapomenout na mysl a nechat ji volnou a neomezenou, jako zorané pole, do kterého můžeme zasadit semínko dhárany, z něhož vyroste ničím nerušená jednobodovost dhjány. 

Konečným cílem cvičení ásan je najít v jakékoliv tělesné pozici úplné uvolnění a svobodu. A tím nemyslíme pozice na jógamatce, ale jakékoliv tělesné pozice během celého dne. Nakonec se každá pozice, v jaké se nacházíme, stane ásanou: co je totiž specifikum ásany? Uvědoměná tělesná pozice. Uvědoměná (kontrolovaná - sthira) a osvobozená (příjemná, pohodlná, nerušící - sukha - YS II.46), osvobozená od úsilí (YS II.47).

Jak zapomenout na tělo? První fazí je jatna - úsilí (YS I.13). Protahování, bolest, pot, únava, snaha. Druhou fází je jatna-šaithilja, úplné uvolnění v pozici a rozšíření našeho vědomí mimo tělo. Pokud máme uvolnit úsilí, musíme ovšem nejdřív nějaké vynaložit. Uvolnění bez úsilí (vairágja bez abhjásy) vede jen ke zmatku, lenosti, nepochopení a povýšenosti.

Apofthegmata I.VIII.11

Naši praxi (ať už ásanovou nebo pránájámovou) bychom měli přerušit vždy, kdy se skrze vědomé úsilí dostaneme do stavu spontánní involuce (praxe koneckonců není samoúčelná, ale má v podstatě vést právě k otevření přístupu k tomuto stavu nebo spíš k vyčištění cesty pro jeho vlití). Ve chvíli, kdy ale převáží myšlenky a pocity, je třeba okamžitě znovu praxi obnovit. Dejme si pozor, abychom přes stromy (příliš přísnou disciplínu) nepřehlédli les (spontánně vyvstalý stav).